Petra Sobková: Algoritmům na kloub – Aneb jak na informace v digitální době

„Tak se opatruj, hochu můj, uslyšíme se zase ve čtvrtek,“ končí Helena Baldová telefonát a hlas jí jihne. Její muž Jaromír Balda v tu chvíli na druhém konci pokládá sluchátko ve vazební věznici na Pankráci. Už přesně den je z něj soudem uznaný teroristický zločinec. Minulé pondělí ho zatím nepravomocný rozsudek poslal na čtyři roky do vězení za teroristický útok, který spáchal, když pokácel na dvě různé tratě kolem středočeského Bakova nad Jizerou stromy tak, aby do nich narazily vlaky. A v textech na letácích poházených kolem kolejí předstíral, že to tady na železnici útočili muslimští džihádisté.“[1]

Jak jistě mnozí z vás poznali, jedná se o úryvek z článku, který si klade za cíl odhalit životní zvrat prvního, soudem uznaného pachatele teroristického zločinu v České republice, jednasedmdesátiletého Jaromíra Baldy. Ať už o jeho činu soudíte cokoliv, pojďme se u momentů, které pravděpodobně k takovému jednání vedly, na chvíli zastavit. Snadno si na nich můžeme vysvětlit téma, kterému bych se dnes chtěla věnovat, a to téma tzv. informačních bublin (angl. filter bubbles). V průběhu článku si vysvětlíme, o co se jedná a proč se tímto tématem zabývat. Na závěr si ukážeme techniku, kterou můžete vyzkoušet se svými žáky.

Za vším hledej zvědavost

 „Večer se začal vytrácet od televize nahoru k počítači, který jsme měli v bývalém dětském pokoji, a zůstával tam dlouho zavřený. Někdy třeba do jedné v noci. Myslela jsem si, že se asi začal dívat na nějaké lechtivé věci na internetu, nenapadlo mě, co jiného by tam najednou mohl tak dlouho dělat.“[2] Těmito slovy líčí žena Jaromíra Baldy chování svého muže. Impulzem k vyhledávání informací může být cokoliv – zpráva v médiích, na internetu, od přátel či kolegů. Ať už se jedná o zprávu, která nás zaujme v pozitivním nebo negativním slova smyslu, máme tendenci vyhledávat další a další informace. Člověk je tvor zvídavý, takto jsme zkrátka nastaveni od přírody. A touha poznat je pravděpodobně také začátkem příběhu Jaromíra Baldy. Byl přeci pouze zvědavý a snažil se o situaci, která byla v té době celospolečenským tématem, získat informace. Řeč je o evropské migrační krizi, která vyvrcholila v roce 2015. Zprávy o této krizi každý den znovu a znovu zaplavovaly média. A pan Balda jistě nebyl jediným, kdo se o ní vydal hledat informace na internet. Na tom přeci není nic špatného. Nebo snad ano?

Informace na dlani – jenže jaké?

Položili jste si někdy otázku, proč se vám po zadání dotazu do vyhledávače zobrazí právě dané výsledky vyhledávání? A jsou tyto výsledky pro všechny uživatele stejné? Jak jistě správně tušíte, nejsou. Ale jak je to možné? Stojí zatím vyhledávací algoritmus, které se snaží výsledky vyhledávání přizpůsobit „na míru“ tomu, kdo se ptá. Má to hned dva důvody. Na straně jedné je díky nim internet pro uživatele přívětivější, protože snáze najdeme, co potřebujeme. Na straně druhé jde jako vždy o zisk. Velká část příjmů společností Google, Facebook a dalších plyne z reklamy, která je, stejně jako výsledky vyhledávání, personalizovaná. Jinými slovy „nabízená na míru“. Mnozí z vás jistě pochopili, že oba důvody spolu úzce souvisí. Čím lépe se vyhledávači podaří nabídnout nám relevantní obsah, tím více času na internetu strávíme a tím více prostoru pro to „podstrčit“ nám reklamu, která nás pravděpodobně zaujme.[3]  Na personalizaci není v zásadě nic špatného. Problém nastává ve chvíli, kdy se jedná o obsah smyšlený, nepravdivý či překroucený. Obsah, který se nezakládá na faktech, ale mnohem častěji ve snaze působit na emoce čtenáře.

Vyhledávač nedokáže ověřit hodnotu a pravdivost výsledku, který nám přistane na obrazovce. Umí ovšem dle vyhodnocení uživatelova chování (pasivní a aktivní digitální stopy) rozpoznat, který obsah bude pro uživatele poutavý a bude sympatizovat s jeho názory. Na internet totiž vstupuje každý uživatel s určitým názorovým přesvědčením a toto přesvědčení promítá do svého chování. Ukažme si to na příkladu. Zaslechl jsem v televizi zprávu o mladých mužích z Afriky, kteří po příchodu do Evropy demolují vše, co jim přijde do cesty. Tato zpráva neunikne pozornosti mých kolegů, kteří označí chování lidí z Afriky za otřesné. Pokud jsem si ještě v této chvíli nevytvořil na migraci negativní názor, rozhodnu se vyhledat si další informace na internetu. Začnu tím, že si vyhledám informace o zprávě, kterou jsem slyšel v televizních novinách. A hle. Uprostřed článku je odkaz na článek další. Ten hovoří o tom, jak migranti zneužívají sociální systém Evropských zemí. Jak asi správně tušíte, uprostřed tohoto článku bude další článek s podobně odstrašujícím případem. Vyhodnotím, že by se o tomto tématu měli dozvědět také další a tak jej sdílím prostřednictvím sociálních sítí s komentářem. Všechny tyto stopy jsou na internetu zaznamenány a na základě našeho chování algoritmus vyhodnotí, v tomto případě, náš negativní vztah k migraci. Jakmile v příštích dnech vstoupím na internet, budou se mi automaticky nabízet zprávy s podobným zaměřením a nejinak tomu bude také na sociálních sítích. V této chvíli se dostáváme do tzv. informační bubliny. A právě v ní se pravděpodobně ocitl také Jaromír Balda.

Senioři, děti a dospívající jako ohrožená skupina uživatelů

Informačním bublinám přeje izolace. Jak jistě tušíte, z tohoto hlediska je řada seniorů ohroženou skupinou. Stejně ohroženou skupinou jsou ale i lidé na opačné straně věkového spektra, tedy děti a dospívající. Řada z nich totiž tráví spoustu času online. Tento způsob života je mnohdy uzavírá do názorové izolace, stejně jako seniora. Typickým příkladem informačních bublin dospívajících jsou influenceři, kteří na svém Instagramovém či YouTube účtu propagují své „ideální životy“ plné zážitků, cestování, luxusní kosmetiky, oblečení a zejména u děvčat kult nepřiměřené štíhlosti.

Všude se hovoří o kritickém myšlení od plenek až do důchodu. Jak je tedy možné, že se tolik osob ocitne v pasti informačních bublin? Odpověď na tuto otázku přináší pojem zvaný konfirmační zkreslení. Těmito slovy označujeme přirozenou náklonnost člověka k informacím, které potvrzují jeho názorové přesvědčení a paralelní odmítání informací, které našim přesvědčením odporují. Z toho, co bylo o vyhledávacích algoritmech řečeno, lze snadno vyvodit, že pro kritické myšlení tu příliš prostoru nezbývá.

Internet v tom není sám…

Informační bubliny existovaly dlouho před vznikem internetu. Jen v jiné podobě. Často totiž zapomínáme, že internet je tvořen chováním lidí a že za jednotlivými články a komentáři vždy najdeme člověka nebo skupinu lidí prosazující určitý názor. Hranice mezi světem internetu a reálným světem je mnohdy tenčí než se na první pohled zdá. To si konec konců vyzkoušel také pan Balda. Poté co načerpal na internetu informace, rozhodl se konat ve světě reálném. Stejně jako na internetu si i v reálném světě vytvořil svou informační, či lépe sociální bublinu, tvořenou lidmi se stejným názorovým přesvědčením, která uzavřela kruh konfirmačního zkreslení. Jednoduše řečeno, stal se imunním vůči jakýmkoliv argumentům a informacím odporujícím jeho názorům. Názorovou izolaci zachycuje také snímek Maturant. Příběh mladíka, který se podobně jako pan Balda ocitne v pasti informační bubliny. Snímek je svým jazykem i hlavní postavou žákům mnohem bližší. Hledáte-li inspiraci pro to, jak o tomto tématu s žáky hovořit, Maturant je jistě správnou volbou (snímek určen spíše starším žákům pozn. autorky).

[1] SVOBODOVÁ, Ivana. Jak se zrodil terorista. Respekt [online]. 2019 [cit. 2019-09-03]. Dostupné z: https://www.respekt.cz/tydenik/2019/4/jak-se-zrodil-senior-terorista

[2] SVOBODOVÁ, Ivana. Jak se zrodil terorista. Respekt [online]. 2019 [cit. 2019-09-03]. Dostupné z: https://www.respekt.cz/tydenik/2019/4/jak-se-zrodil-senior-terorista

[3] The filter bubble: how it influences us [online]. 2018 [cit. 2019-09-30]. Dostupné z: https://www.ionos.com/digitalguide/online-marketing/web-analytics/the-filter-bubble-how-it-influences-us/

Autorka: Mgr. Petra Sobková

Věnuje se začleňování kybernetické bezpečnosti do výuky a metodické podpoře pedagogů mateřských a základních škol. Působí jako lektor na školách a vzdělávacích akcích. Rodinu
a školu chápe jako základní pilíře prevence v oblasti kybernetické bezpečnosti.